Snad se Vám bude můj příběh líbit. A třeba jen pomůže dalším nešťastnicím, jakou jsem byla i já, nevzdávat svůj boj ve hledání svého anděla...
Každá z nás by mohla vyprávět, co vše se jí přihodilo či nepřihodilo u své oblíbené kadeřnice. Ale co když jsou mezi námi stále i takové, které by své zážitky líčily jako cestu peklem? Že to není možné? Tak jste asi nezažily opravdové "umělkyně" v tomto oboru.
Bohužel já patřila mezi ty, jež mají právo psát tyhle řádky. Každá neodvratná návštěva kadeřnice byla pro mě více stresující než návštěva zubaře. Ale bohužel jsem se musela alespoň jednou za dva roky přemoci a vstoupit do horoucích pekel…
Každá návštěva končila krátkými vlasy (mnohdy mnohem kratšími, než bylo požadováno) a slzami v očích. Myslíte si, že přeháním? Tak to jste bohudíky neměly zkušenosti jako já. Vždy, když za mnou zaklaply dveře jakékoli ďábelské čarodějnice, tak se mi po tvářích kutálely slzy jako hrachy a já v naprosté zoufalosti zvažovala, jakou pokrývku hlavy zvolit na příští měsíc.
Ano, existuje spousta žen, které by mi prostě poradily, abych hledala další kadeřnice, ale já hledala a hledala…ale když mě zklamaly i ty z větších měst, o kterých jsem si naivně myslela, že by mohly být stylové a dopomoci k lepšímu zevnějšku, tak jsem si řekla, že je to asi osud.
Po několika letech bez kadeřnice jsem nastoupila na vysokou školu. Stála jsem na prahu období, které Vám změní a ovlivní celý budoucí život. A musím uznat, že mě jej změnily dokonale!
Mé vlasy do půli zad „padly za vlast“, když jsme jednoho večera oslavovaly s kamarádkami. To že mi z vlasů zůstalo kratší mikádo, by asi mnoho lidí z židle nezdvihlo. Ale to, že vlasy stříhaly dvě opilé spolužačky (každá jinou polovinu) a aby toho nebylo málo používala každá z nich manikúrní nůžky, to už je asi na pováženou. Nebylo to dokonalé, ale já poprvé za ty roky neplakala, že mám na hlavě neidentifikovatelné něco, co čarodějky nazývají účesem. Snad se mi to i líbilo! A to i druhý den, kdy jsme s těžkou hlavou marně vzpomínaly proč jsou všude po bytě vlasy… UUUUf na další dva roky pokoj!
V druhém ročníku mi má nová spolubydlící navrhla svou kadeřnici. Cítila jsem se jako by mě chtěla poslat na smrt. S díky jsem odmítla. Barvu zvládám nanést už i bez cizí pomoci. A střih? Ten je naprosto „in“ holt dlouhé vlasy jsou prostě móda, jež nikdy nevyhasne…A tak jsem se rozhodla si je nabarvit…Koupila jsem si hnědou barvu, blond melír co zbyl z minula a těšila se, jak bude můj „střih“ skvěle vypadat i bez kadeřnice.
Ale osud tomu nepřál. Hnědá barva byla asi míchaná barvoslepým člověkem, protože to, co mi vzniklo na hlavě nebylo rozhodně hnědé. Ale nebylo to ani černé, ani blond, ani červené…Spíše taková skvělá směsice všech existujících barev, kterou by nechtěla na hlavě ani vlasová sebevražedkyně! Jediné, co se dalo udělat bylo, že jsem místo melíru, zkusila blond po celé hlavě…
Byla jsem krásná, každý se za mnou otáčel a holky? Ty z mé barvy nemohly spustit oči. Ano, hodila jsem se přesně k tomu období, ve kterém jsem tuto závratnou přeměnu prožívala – Velikonoce. Každá z Vás si určitě umí představit, co se stalo. Byla jsem žlutá jako kuřátko! Ale tím žlutá, myslím opravdu ŽLUTÁ!
A tehdy mi nezbylo nic jiného, než znovu vstoupit do pekel a nechat si barvu spravit…Nechtěla jsem riskovat domácí přeměnu potřetí…Přece jen, kdo by chtěl zůstat s třemi vlasy na hlavě? Já rozhodně nechtěla soupeřit s Houmerem Simpsonem!
A tak jsem tedy se sevřeným žaludkem došla. Sedla jsem si k umyvadlu a povyprávěla kadeřnici své neuvěřitelné story…Smály jsme se a já najednou cítila, že stres odchází. Řekla jsem jí, že nechci stříhat, pouze barvu. Když jsem si sundala brýle a nechala jsem vše pouze na ní, zdála se mi ta chvíle jako celý život. Najednou mě požádala, abych si nasadila brýle. Popsala mi účes, který mi hodlá ostříhat…Srdce mi začalo bít, jako by chtělo utéct dřív, než mě zase uvidí jako zrůdu. Přece jen, infarkt může přijít i v 21 letech! Ale barvu zvládla skvěle! „No nic, aspoň si to na další dva roky odbudu“ , letělo mi hlavou. „Nechám to na Vás. Dělejte co umíte…“ To byla má poslední věta před popravou.
Když jsem rozlepila oči a nasadila si brýle – „Panebože!“ Tentokráte jsem nekřičela hrůzou! Z té ošklivé a hrůzostrašné čarodějky se vyklubal anděl! Já vypadala skvěle a tehdy jsem poprvé odcházela s úsměvem na rtech. Každá výloha byla nesmírně zajímavá. Samozřejmě jen proto, že jsem se chtěla na sebe neustále dívat! A tehdy jsem našla někoho, ke komu se pořád těším. Je mi 24 a mám po vysoké. Kadeřnici mám více než 50 km od domu, ale stejně…já už hledat nebudu!
A víte co? Zrovna zítra k ní jdu na nový střih…Ale ten už je pouze v jejich rukách…Už se nemůžu dočkat, až si prohlédnu všechny výlohy ve Zlíně!
Milé dámy, milý páni,
přeji i Vám Vašeho anděla s nůžkami, který ve Vašem nitru probudí radost a krásu, kterou když cítíte vevnitř, projeví se i navenek! A to nejen v účesu…
Pro vlasy-in Lenka Píšková
Fota v článku jsou ilustrační...
Zažila jste nějakou příhodu čí zážitek se svými vlasy nebo účesem? Podělte se! Pište viz Kontakt. Těšíme se na Vaše příspěvky...
Asi každá žena či dívka chce vypadat krásně a originálně a jsme pro to schopny udělat cokoliv...tak jako já! Než jsem se vyučila kadeřnicí navštěvovala jsem kadeřníka ráda, byl to pro mne relax a vzrušující akce, jak budu vypadat. |
|
Vždy, když jsem šla ke kadeřnici, vědela jsem, jak se chci nechat ostříhat a nabarvit, a většinou jsem byla spokojená...Ale jednou v živote jsem jsem dala na radu manžela... |
Minulý týden jsem se vzbudila a na stole ležel lísteček s tímhle vzkazem: "Tak hned po ránu něco pro zasmání...Už nevím, jak bych se udělala krásná, tak jsem si na hlavu napatlala to tvé barevné tužidlo... |
Dobrý den, prosím slečnu, o kontakt na tuto kadeřnici ve Zlíně, ráda ji vyzkouším...Moc děkuji Katka
Můj mail: lada.lukov@seznam.cz
Moc hezký článek, i já jsem po té mé zkušenosti našla kadeřnici - Anděla a jsem za ní moc ráda, takže blahopřeju!!! :o)
Poslat nový komentář